Je mi 60 let a před dvěma lety mi syn dal k Vánocům barvy, plátna, štětce a stojan a zavelel: „ Mami, maluj“. Štětec jsem držela v ruce možná na základce, takže dárek putoval do kouta.
Po necelém roce mi zemřel milovaný muž a svět se zavřel. Bez barev, bez vůní, bez smyslu.
A pak po několika týdnech jsem, nevím proč, vzala barvy a začala malovat. Bez uměleckého vzdělání, bez potuchy jakékoliv techniky, jen pocity. Svět barev, tvarů a struktury mě zachraňoval, otevíraly se skulinky, kterými nesměle pronikalo světlo, draly se ke mně barvy, začala jsem vnímat to, co jsem dřív neviděla. Otevírá se mi nový svět, nová cesta. Pro mě malování není volba…je to nutnost, je to svět, ze kterého čerpám a kterému dávám. Prostě musím.